2. kapitola

16. září 2015 v 23:41 | Christine |  Dva Andělé Lásky - Povídka
Tak je tu další díl, zlatíčka :) Přeji hezké čtení... :) Je to zase nějak dlouhé.. :D

_________________________________


Dívka, která za tu dobu v Kalifornii prožila tolik nehezkých věcí, i pokus o sebevraždu se probouzela v malé nemocnici. Koukala se kolem sebe, zmateně. Měla nitrožilní výživu, byla pohublá, vysílená. Chtěla vstát, ale nemohla. Pobolívalo ji rameno, uvědomila si silný pád na zem. Vzpomněla si na včerejší noc. Na to co se mohlo stát, kdyby tam nebyl ten muž. Kdo vůbec byl? Netušila a přitom by mu tak moc chtěla poděkovat. To zoufalství ji zaslepilo, umřít nechtěla. Když za ní přišla zdravotní sestřička, opět se vylekala.. Casandra je díky tomu všemu velmi plachá. "Nelekejte se, slečno Casandro." Pověděla v jejím jazyce… "Jak víte, že mluvím španělsky.. A od kut znáte mé jméno?.." …"Slečno, vždyť máte doklady… Tady, přinesla jsem vám snídani.. Zkuste se najíst a hlavně napít. Musíte hodně pít. Máte zde nějakou rodinu, někoho koho můžeme kontaktovat?.."… Smutně se zahleděla… Slzy neudržela. Sestra pochopila, sedla si k ní na lůžko… "Nebojte, vše bude v pořádku. Jste silná dívka. Kolegyně mi pověděly, že vás někdo zachránil. Nějaký John.."…. "Musím mu poděkovat, nevíte, kde ho můžu najít?.."…. "To opravdu netuším, ale ví, kde jste. Třeba se za vámi zastaví.."… Vzdychla Casandra. Chtěla si pro lepší pocit přečíst maminčin dopis.. "Podala byste mi prosím moje kalhoty?.."…. Prohledávala kapsy, hledala ho.. Nikde nic. "Ach, to snad ne, můj dopis od maminky. Nemám ho.." Zavřela oči a přemítala si ho v paměti …
___________________________________________


Mezi tím v Neverlandu…

"Johne, připrav auto, chci za tou dívkou.."…. "Michaeli, ale.. vždyť tě každej pozná."… "Zase máš nějaké připomínky. Víš co, řeknu Bobovi, ty ale stejně půjdeš se mnou. Jsi přece i můj bodyguard…"…. Michael měl Johna plné zuby. Nechce být povýšený nad nikým, ale je jeho šéf. A když něco řekne, musí to udělat, bez námitek. I kdyby se mu to sebevíc nelíbilo… "Prosím tě, Bobe, zavolej do té nemocnice. Potřebuji, aby u ní nikdo nebyl a vlastně i v tom patře. Ani nevím, jak to tam vypadá. Nevíš jak velká je ta nemocnice?.."… "Michaeli, naštěstí je to soukromá, malá nemocnice. Je to u nějakého ranče."…. "Super, tak aspoň něco dobrého ten John zařídil.. To zabezpečení až tak neřeš.."…

Vzal z domova se vzkazem i plyšového medvídka, kterého nedávno nějaká fanynka hodila na pódium. Při cestě se zastavili v malém květinářství, kde ho všichni znají osobně. Byl tam v bezpečí. Vybral bílé růže. Když přijeli na místo, upravil se. Nevěděl, jestli ho ta dívka zná, nebo ne. Chtěl udělat první dojem.

Vešli do haly. Očekávali ho, bylo tam málo lidí. Většinou personál. Je to malá nemocnice, takže se dalo vklouznout ke Casandře tak, aniž by si Michaela někdo extra všimnul. Zaťukal na dveře pokoje, ve kterém ležela. Opatrně vešel. S kyticí, medvídkem v ruce. "Nemám slovník, jak si budeme povídat." Pomyslel si. Pár slov zná, ale plynule, to je těžší…. Nereagovala na jeho přítomnost. Koukala do prázdna. Když se Michael postavil před ni, pořád nic. Položil květiny na stoleček a medvídka postavil vedle. Pozdravil v jejím jazyce. Koukla se na něj s červenýma očima. Plakala tak dlouho. Kdo ví, co se jí honí hlavou. "John?.." zeptala se křehce… "Ne, jmenuji se Michael. Michael Jackson."… "A John je s vámi?..."… "Čeká…. Čeká venku…" Zaškubalo ho v namoženém rameni, syknul.. Všimla si toho. Protáhl se… "O, pane Jacksone. Dobrý den. Přišel jste k nám za dětmi?" zeptala se ta milá zdravotní sestřička, když vešla do místnosti… "Sestřičko, proč mluví o Johnovi?.."… "No, nějaký John ji zachránil. Chtěla spáchat sebevraždu.."… "Ano, vím…" "Víte? Už je to v novinách?....."… mlčky dal sestřičce vzkaz, který Casandře patřil a mířil ke dveřím. Když Casandra uviděla maminčino písmo, pookřála…
"Děkuji, Michaeli.." pošeptala jemným hláskem. Otočil se na ni s úsměvem. "Vůbec není zač, slečno Casandro.."… Odešel.

Sedl si na lavici v čekárně a díval se do země. Viděl v jejích očích beznaděj. Je tak krásná, pomyslel si. Ani neví, kdo je Michael Jackson, ulevilo se mu. Ale na druhou stranu, mrzí ho, že neví, kdo ji doopravdy zachránil. Když k němu přišel John, podíval se na něj opět nějak rozzlobeně. "Hele šéfe, co jsem zase provedl!.."…. "Ale nic, prosím tě… Ty za to nemůžeš, za to může moje jméno, příjmení. Prostě já.."… "Jak to myslíš, sakra..".. "To je jedno, chci domů…"… John nemohl říct, kdo Casandru zachránil. Poslechl pouze Michaela...

Dorazil zpět do Neverlandu. Potřeboval se projít a tak využil nádherného počasí. Procházel se okolo jezera, po louce, po celém ranči a stále nemohl z hlavy vymazat její oči. Zraněná duše se v nich odrážela, na tu beznaděj nezapomene. Chtěl by jí tak moc pomoci, víc než doposud. Uzdravit její duši. Doufal, že Casandra bude rozumět jeho vzkazu, který se pokoušel v noci sepsat.
___________________

Vzala si medvídka do postele a chystala si přečíst opět maminčin vzkaz. Ale byl v něm vložen ještě jeden. "Slečno Casandro… Prosím vás, nešahejte si na svůj jedinečný život. Bůh vás miluje a i Andělé. Vím, že jsou… S láskou, Michael J."… "Michael?"…….. Přemýšlela, proč on vlastně přišel za ní do pokoje. Proč to byl John, který čekal na chodbě. Proč Casandře psal vzkaz ten druhý a co to rameno?... Kdo byl ten muž?... Přerušila ji v přemýšlení zdravotní sestřička. "Je čas na večeři, ale nejdříve vám pomůžu do sprchy. Určitě se chcete umýt.."… "Ano prosím. Sestřičko, kdo byl ten mladý muž, který za mnou dnes přišel? .. Michael, už nevím jak dál.."… "Ještě jsem se nesetkala s osobou, která by ho neznala. Je to náš místní andílek.."… "Andílek?.."….Už se neptala dál. Byla unavená, umyla se, najedla a šla ulehnout. Když usnula, zdál se jí sen. Bylo tam moc světel, hluk, ten ale brzy přešel. Šla mezi auta, ale žádné ji nesrazilo. Někdo ji vzal za ruku. Muž s vlnitými černými vlasy, tmavší pleti, zářivý úsměv a ty laskavé tmavě hnědé tůňky - oči. Jeho aury si nemohla nevšimnout. Vypadal tak nadpozemsky, až moc krásně, nelidský, až nebesky čistý.. Byl vysoký… Odvedl ji ze silnice, pustil její ruku a masíroval si rameno. I ji bolelo… Ten sen Casandru probudil s úsměvem na tváři.. Poděkovala za jasnou odpověď, kterou potřebovala znát. "Proč mi neřekl, že mě zachránil. Vždyť to nebyl John. Je tak skromný, milý … Bože, chci ho vidět ještě jednou, prosím…"…. Tentokrát si četla znovu a znovu lísteček od pravého zachránce. Culila se, měl tam chybu, ale pomyslela sama na sebe. Ona jeho jazykem neumí ani pozdrav.

Po týdnu v nemocnici se Casandře dařilo lépe, ale pan doktor si ji chtěl nechat ještě o dva dny déle. Pro ni to bylo jako v hotelu. Jen opět přemýšlela, co s ní bude dál. Aby si ještě užila nemocničního komfortu, než půjde zase na ulici, šla do bufetu na čaj.
"Jeden zelený čaj, prosím…"… "Rovnou dva, děkuji.".. Otočila se na osobu za ní. Prosila celý týden své milované Anděly, aby toho jejího nějak přivábili na chvilku k ní, aby mu mohla konečně poděkovat.. Proto, když ho uviděla, zazářila. Její oči se tentokrát třpytily radostí, až samotný zachránce znejistěl. "Chtěl jsem vás ještě vidět, slečno Casandro."… pověděl svým jazykem. "Michaeli, Michaeli.. jsi tu… přišel jsi…"… Zalekl se, že by ho viděla v televizi a ví kdo je?... Ne, to ne, doufal.. Vzala ho za ruku a vedla ke stolečku. Posadili se. Nasypal si cukr do čaje a zamíchal. Casandra ho pozorovala nadšeně. Protože se jí zdávalo o jejím Andělovi a teď ho má před sebou. Chápejte, v její zemi jsou Andělé prostě svatí.. Usmívala se, tak nádherně, až Michaelovi pookřálo u srdce.. "Casandro, jsem moc rád, že je ti lépe, záříš.."… Nerozuměla mu, ale culila se.. Nějak to nechápal. "Michaeli, děkuji ti, moc ti děkuji…" … "Ona nakonec ví, že jsem to byl já?" Pomyslel si nahlas… "Jak, jak to víš?.." zkusil reagovat. Mírně se zarazila... Osmělila se pohladit jeho rameno. Její dlaně hřály vřelostí, něžností a čistotou.. Vzal její dlaň, kterou měl na rameni.. Díval se na jemnou pleť, pohladil ji… Podíval se Casandře hluboce do očí.. "Buď silná dívka, buď.. Nesmíš si ublížit."… Vstal a věnoval Casandře polibek do vlasů. Pod šálek čaje zasunul šek s dostatečnou finanční pomocí pro začátek a odcházel. Jenže Casandra je vychovaná tak, že za to by ráda pracovala třeba na jeho zahrádce, nebo mu uklízela. Prostě, nechce jen tak za nic peníze. A taky, chce mu nějak více vyjádřit díky za záchranu jejího života. Rychle vstala a honem šla za ním.. "Michaeli,.. počkej… To nejde.. počkej.. nechci za nic peníze.."… To už Michael neslyšel. Utíkala ven před nemocnici, ale Michael nasedal do auta. Jako kdyby pospíchal. Šla chodbou zpět do bufetu. Dopíjela čaj a dívala se do země. Usmívala se.. "Je tak krásný..".. Uviděla na zemi nějaký lístek, zvedla ho.. Byla to vizitka.. "Neverland Ranč - M.J.J.. asi tam Michael pracuje. Asi podniká.." Pomyslela si. Schovala si ji…

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzy Zuzy | Web | 20. září 2015 v 15:28 | Reagovat

Tak knečně se vyjasnilo,kdo je pravým zachráncem Casandry a dva sndělé si mhli pohlédnut do tváře, číst v očích toho druhého, vyměnit si pár vět.. už teď jim jejich ♥srdíka tlučou na poplach a vyhledávají se, ani neví proč..  Jo holka, budeš sakra překvapená v čem tvůj Andílek pracuje a podniká a že vlastně vlastní ráj na zemi a tam jsou přece andělé doma! ;-)

2 hanylen hanylen | 24. září 2015 v 23:24 | Reagovat

I druhý díl mě Kristýno doslova chytil. A Casandra ani neví, kdo Michael je. Myslím, že to pro něho je výjimka a docela výhodné i příjemné. Poznávají se vlastně dva neznámí , dvě andělská srdce, ničím neovlivněná - zádnými jmény, žádnými předsudky. Je to krásně napsané a věřím, že Casandra beze strachu vloží svůj osud do dlaní toho nejlepšího anděla a obdarují se navzájem čistou láskou a radostí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama