1. kapitola

14. září 2015 v 10:17 | Christine |  Dva Andělé Lásky - Povídka
Včéra jsem dávala info, že dnes bude první díl nové povídky. Tak je zde.. :) Docela dlouhej, he he.. :)


___________________________________

"Nesmíš tu být" pověděla Casandře matka. "Musíš odejít z této země. Jsou tu nepokoje, není tu bezpečí pro tebe. Kolumbie je špatná. Ty jsi můj čistý Anděl. Jdi pryč ! " řekla s brekem.
Casandra je nevinná dívenka, která má své sny jako každá mladá slečna, ale žije s matkou v zemi, ve které rostlo násilí. Její matka nechtěla, aby Casandře bylo jakkoliv ublíženo. Myslela si, že jen tohle bude pro ni nejlepší.. "Žehnám ti, přeji ti, aby tě někdo ve vyspělé Americe zaměstnal a ty se měla dobře. Uč se světový jazyk holčičko a teď utíkej." Pohladila svou dceru, věnovala polibek, veškeré peníze, které měla a Casandra s brekem šla na minibus. Ten ji dopravil na malé letiště.

V hlavě probíhaly otázky typu "Co bude dál? Jak se uživím, vždyť to v cizím prostředí sama nezvládnu. Neumím ani slovo anglicky. Španělština mi nestačí. Který Anděl mi dokáže pomoci?"…. Unavená pláčem usnula..

Po pár hodinách k ní přišel pilot její národnosti. "Hele, vstávej a vypadni. Už jsi na místě, tak jdi…" Koukla se na něj plaše.. "Ale já tady nechci být, bojím se cizího..".. "To mě nezajímá, já jsem pouhý pilot.. Za půl hodiny letím zpět.."… "Můžu letět taky?.."… " A máš čím zaplatit?.."…. koukla se smutně do kovové krabičky, ve které měla už jenom pár drobných.. "Bude to stačit?" zeptala se s nadějí v hlase.. "Ani náhodou, padej !.."… Vyskočila ze sedadla s brekem… " Počkej.." pozastavil ji… "Jsi krásná holka, nemusíš se bát.. O tebe se nějaký boháč postará…"… Otočila se na něj znechuceně a vystoupila…
Netušila kam jít, nic tady nezná. Byla jako Alenka v říši divů. To město bylo šílené, až moc moderní. Ekonomicky nejaktivnější. Lidé v procesu, každý v rukách telefony. Plno mužů v oblecích s kufříkem. Každá žena vymóděná, vysoké podpatky.. Stála uprostřed toho městského dění pouze v obyčejném ohozu s batůžkem na zádech. Vůbec se jí to město nelíbilo. Zastesklo se ji po její vesničce plné skromnosti.

Začala mít hlad. Sedla si na lavičku v parku, vyndala svačinu. Tu jí udělala její maminka s láskou. Rozbalovala sáček ve kterém byl výborný kukuřičný chléb, rajčátka a kozí sýr. A ne jen tyhle dobroty. Byl tam i maminčin vzkaz.. "Casandro, má jediná dcero. Nezapomeň, že tě Andělé chrání celou svou silou. Ty sama jsi Andělem, kterého mi Bůh seslal z nebes.. A na tento zázrak nikdy nezapomenu. Zázraky se dějí stále, v tu pravou chvíli. Třeba právě teď, po celém světě se nějaký stal. Pamatuj, že tě miluji. Opatruj se mi v tom cizím kraji. Uč se anglicky. Jen tak zapadneš do lepšího okruhu lidí. S láskou máma."… Přiložila si dopis k srdci, vzdychla smutkem.

Toulala se po městě, hledala místo kde by mohla přespat. Toužila objevit aspoň jednoho člověka, který umí její řeč. Zastavila se u kolumbijské restaurace, ale jak záhy zjistila, byl to luxusní podnik. Nebyla vítána, nikdo nemluvil španělsky. Jeden muž tmavší pleti ji vyvedl ven. Snažila se mu vysvětlit v jaké je situaci, ale netušila, že právě on jí nerozumí. Sklesle odešla.

Stmívalo se, už bylo chladno. Žmoulala s brekem maminčin vzkaz. "Vždyť by ty nepokoje přestaly a byly bychom zase šťastné.." řekla nahlas.. "Co se ti stalo?.." Casandra vstala zaleknutím z lavičky. Přišel k ní starší muž. Nevypadal, že by jí chtěl ublížit. Mluvil její řečí. "Konečně, konečně někdo kdo mi rozumí.."… Přiblížil se k ní.. "Neboj se mě, asi potřebuješ pomoc, viď..? Můžu ti nabídnout práci, nocleh, stravu.."… Kývla, zdál se ji jeho návrh ideální. Přišel jako blesk z čistého nebe.
____________

Týdny plynuly, Casandra pomáhala Sergiovi v kuchyni. Měla nocleh, pár peněz. Ale časem se její šéf měnil. To znamená, už nebyl tím zachráncem, tím hodným mužem. Chtěl po ní víc, než by si představovala. Byl pro ni starý, a když se napil, byl agresivní. Odmítala ho. Nebránil se ji uhodit. Až jednoho dne od něj Casandra utekla.

A tak začíná opět nové hledání nějakého pobytu, kde může přežívat. Bohužel marně. Peněz má tak málo, až jí nezbylo nic jiného, než spát na ulici. Díky spaní na nádraží zjistila, že je v Kalifornii, ani to dříve nevěděla.

Šla nočním městem jako každou noc do parku, tam ráda četla maminčin vzkaz. Hladila ho se slzami v očích. Každé písmenko projížděla konečky prstů. Pusinkovala ho. Tak moc se jí stýskalo… Nějak nemohla dál. Nevoněla si, měla hlad, chtěla se pořádně vyspat. Být v teple. Chtěla, aby jí Andělé nějak pomohli. Přece není jako ostatní bezdomovci, kteří už tím stylem svého života zlenivěli. Chtěla být šťastná. Mít slušnou práci, plat, naučit se žít v novém městě, nový život. Najít si muže a mít rodinu…Chtěla být s matkou. Viděla se jako malá, když s maminkou byla šťastná.. Všechny tyhle myšlenky v ní probudily neskutečnou úzkost. Neštěstím vzlykala. Schovala maminčin vzkaz do kapsy kalhot a šla k hlavní cestě. Plno aut Casandře svítilo do očí. V slzách světla byla ještě víc agresivní. V hlavě zmatek. Měla chuť skočit pod auto.
____________________

"Už se těším domů." Pomyslel si Michael, který se vracel z BAD turné. Koukal z okna ven na rozzářené město. Zaťukal na okénko limuzíny, které je mezi ním a řidičem. Pootevřel ho.. "Ještěže existuje tahle klidná ulička, aspoň si Michaeli můžeš užít pomalou jízdu městem.".. "To máš pravdu, Johne. Ta doprava ve vedlejší je děsivá.." Zahleděl se do skla oken a koukal dál. Byl vyčerpaný z letů z koncertů po světě. Chtěl mít klid na který se těšil. Konečně pár dní volna, pomyslel si. Mžoural, usínal.. Vzpamatoval se v ten moment, když John zabrzdil… "Co se stalo?" lekl se.. "Ale nic, spi dál.. Máme červenou…"… Uvelebil se zpět do té dřímající polohy. Ale najednou uviděl nějakou dívku u vedlejší silnice, která se přemlouvá ke skoku pod auto.. John se rozjel, zelená.. "Stůůůůj ! Johne, zastav, dělej !...."….John nechápal co se najednou stalo. Michael prudce otevřel dveře limuzíny, bylo mu ukradené, jestli ho někdo pozná. Utíkal za tou dívkou, přece ji nenechá zabít se. Když se blížil k ní všimla si ho, lekla se.. Zaškobrtla, padala pod auto. Ale mrštný Michael ji stihl strhnout k sobě. Spadli na trávník. Tím šokem z celé situace omdlela. Ta představa, že kdyby nebylo toho muže, umřela by.. Z té představy zkolabovala, ale i vysílením..

John přiběhl k nim.. "Michaeli, tohle mi nesmíš dělat… Tahle záchranná akce nebyla poprvé.. Jako kdyby nestačila ta malá holčička.."… "Jsi blázen? To jako mám připustit, aby umřel člověk?.. Když ho můžu zachránit?.."… "To ne, ale víš, kdo jsi.. A já tě mám na starosti…"…. Michael se na něj kouknul naštvaně… "Nekecej a zavolej sanitku. Podívej se v jakém je stavu, vždyť potřebuje pomoc…"… Michael si všiml nějakého papírku v její kapse. Myslel si, že je to dopis na rozloučenou. Tak jak to někteří sebevrahové dělají. Chtěl vědět, jaký byl důvod k takovému činu. Ale zjistil, že vzkaz je ve španělštině. Uznal, že jeho znalost tohoto jazyka není příliš plynulá. Něco málo pochopil, i ví, jak se jmenuje.. Casandra.

John měl za úkol se o tu dívku postarat. Michael musel zpět do limuzíny, aby ho chlapi ze sanitky neviděli. Vzkaz v tom rozruchu zapomněl dívce vrátit. Stále ho měl ve dlani. Moc ho bolelo pomyšlení, že takový něžný květ mohl zemřít. Oddechl si, když viděl tu dívku jménem Casandra s pootevřenýma očima. Koukala na oblohu, než ji záchranáři dostali s lůžkem do vozu.
John se vrátil do limuzíny, opřel se o volant a důrazně vzdychl… "Vím, že je to tvé zaměstnání. Dělat mi řidiče, dávat na mě pozor. Vím, že máš ženu a děti, které potřebuješ uživit a proto bych si tě nedovolil propustit. Ale prosím tě, spolupracuj se mnou. Já už jsem takový. Promiň mi to, musel jsem jí pomoct.. Je to můj úkol, povinnost..".. "Ach, Michaeli.. Kdybys té holce chtěl poslat kytici, neboj.. vím v jaké nemocnici je…"….

Zbytek cesty nepromluvili. Michael si přehrával ten nepříjemný zážitek, který před chvilkou prožil. Bylo mu těžce. Bolelo ho rameno. Asi tím pádem na trávník, tou rychlostí.

"Tak jsme tady, Michaeli.."… "Ano, vidím. Nespím…."… "Bože, hlavně se kvůli té holce netrap. Víš kolik takových magorů chodí po světě?.."… Nerad tahle slova Michael slyší.. Vystoupil rozzlobeně z limuzíny, šel k pootevřenému oknu, opřel se o auto.. "Víš, že jsem až moc hodnej, ale ještě něco takového řekneš a zapomenu, co jsem v limuzíně po té záchranné akci řekl. Pro jistotu si hledej novou práci, protože jak tě znám, nevezmeš si má slova k srdci.."…. John sklopil hlavu a raději mlčel. Michael šel do svého velkého, celkem prázdného domu, což ho netěšilo.. Nedalo mu to, otočil se na Johna.. "Johne, neboj.. Opravdu bych to neudělal…"…. Pousmál se, tedy pokusil se o to a šel dál..

Když se konečně dostal do svého pokoje, zabouchl dveře, odhodil ze sebe znechuceně všechno a šel do sprchy. Musel rychle smýt ten náročný den a hlavně to, co ho bude žrát pěkně dlouho… Osušil se, oblékl svůj oblíbený modrý župan. Posadil se do křesla. Vedle na nočním stolku uviděl skrčený papírek. Vzal ho do dlaní a pokoušel se ho co nejvíc narovnat. Musel si ten vzkaz od Casandry, nebo pro Casandru přečíst. "Kde mám sakra ten španělský slovník!" řekl si.. Hledal slůvka, která tam byla. Listoval slovníkem, až konečně zjistil, co se tam píše… "Casandro, má jediná dcero. Nezapomeň, že tě Andělé chrání celou svou silou. Ty sama jsi Andělem, kterého mi Bůh seslal z nebes.. A na tento zázrak nikdy nezapomenu. Zázraky se dějí stále, v tu pravou chvíli. Třeba právě teď, po celém světě se nějaký stal. Pamatuj, že tě miluji. Opatruj se mi v tom cizím kraji. Uč se anglicky. Jen tak zapadneš do lepšího okruhu lidí. S láskou máma."….. Zpozorněl, to co přečetl ho znepokojilo. Měl z toho husí kůži. "Bože, chudák dívka.. Vždyť neví o tomhle městě nic. Nikoho tu nemá, musela opustit svou matku, svou zem.. Kdo ví co už prožila.. Musím jí ten vzkaz co nejdříve vrátit.. Nemůžu jí vzít takovou památku Bože, co s ní bude dál…"…. Po dlouhém přemýšlení konečně usnul v křesle…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzy Zuzy | Web | 14. září 2015 v 17:15 | Reagovat

Dopis i Casandra se dostala na tu správnou cestu, k tomu nejlepšímu a nejkrásnějšímu Andělovi, kterého kdy země nosila.. jen ona to neví - zatím!! Úžasný začátek povídky, který mě chytil za ♥ . Moc se těším na další díl/y :-)

2 Christine Jackson Christine Jackson | Web | 15. září 2015 v 16:48 | Reagovat

[1]: ♥ ♥ ♥

3 hanylen hanylen | 16. září 2015 v 21:47 | Reagovat

Až teď jsem se dostala k přečtení. Kristýno, je to krásné. Chytí to hned od začátku. Kasandra měla štěstí, že se právě stal zázrak po to co prožila a vstoupila do cesty tomu nejlepšímu andělovi na zemi. Jen o tom ještě neví ;-)  Jsem zvědavá, co dalšího těm dvěma osud přinese :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama